Znakem obce je – stříbrná věž mezi dvěma liliemi v modrém poli. Hořepník tento znak získal v 15 století. V této době byla naše obec již městem.

Založeno bylo jako ves při cestě podle říčky Trnávky na zeleném drnu a vykáceném lese s obdélným tržištěm a kostelem v románském slohu uprostřed...

 Přesná doba ani jméno zakladatele nemohou být spolehlivě zjištěny, ale první písemná zmínka ( Regesta Bohemiae et Moraviae ) uvádí k roku 1252 Bedřicha z Hořepníka jako majitele prvotního vladyckého statku. Předpokládáme, že Bedřich nebo jeho předchůdce byl zakladatelem původní osady. Toto je první písemná zmínka o obci.

Počátky vlastní městské správy, i když skromné, se datují od roku 1299. Městečko, rozdělené na dva díly, bylo ještě stále závislé na držitelích zboží, a tak se městská samospráva vyvíjela pomalu. První zmínka o kmetech v městské správě je z roku 1383. Skromné svobody a městský znak – znamení Jana z Kralovic získal Hořepník až v 15.století. Listina krále Vladislava Jagellonského z roku 1491 povoluje konání dvou výročních trhů – na čtvrtek po svátku Narození Panny Marie a na svatého Jiří již jasně hovoří o purkmistru a konšelích v Hořepníku.

Pravého lesku v městské správě dosáhl Hořepník zřejmě až roku 1540 kdy mu – včetně Oulehle – byly propůjčeny znamenité výsady panem Hynkem Žampachem z Potštejna a na Loutkově. Již jen právo Hořepnických na svobodné kšaftování bylo širší než jinde.

Žampach si také neponechával odúmrť ani pro případ, kdy nebyl dědic. Statek tak odumřelý připadl hořepnické obci a záduší. Udělil výsadu, že měšťané nebudou povinni vrchnostem půjčovat peníze obecní ani zádušní. Další výsadou bylo právo volného stěhování. To byla veliká výhoda, neboť umožnila poddanému člověku nabýt dokonce i svobody, pokud získal přijetí v některém královském městě. Žampach zavázal i budoucí držitele k dodržovat uvedené výsady.

Dokladem vyvíjející se městské správy je nejstarší městská kniha hořepnická z roku 1541, uložená ve Státním ústředním archivu v Praze – odd.IV. Tato kniha obsahuje i četné prameny o boji městské správy s vrchností v letech 1577 až 1679. Výsledek tohoto nerovného i když statečného boje znamenal omezení pravomoci městské správy.

Pamětní kniha hrdě uvádí, že město Hořepník mělo od roku 1540 do roku 1800 svůj vlastní magistrát. Tato kniha založená panem Hynkem Žampachem a mimořádně vyzdobená na titulní straně znakem pana Žampacha a na další straně ukřižováním Krista obsahuje překrásnou kresbu anděla spravedlnosti s mečem v pravé ruce a v levé třímající váhy, na nichž se zvažují činy božské a ďábelské. Tento výjev je doplněn posledním naučením pana Žampacha současným i budoucím konšelům a všem, kteří budou vystaveni pokušení z moci: “ Člověče, pravdu s křivdů rozvaž a pomni, že i ty souzen budeš.”

Součástí Hořepníka byla kdysi samostatná ves a statek Loutkov, o kterých se poprvé dovídáme prostřednictvím predikátu Oty z Loutkova z roku 1316. Statek měl několik majitelů a největšího rozkvětu dosáhl kolem roku 1650, kdy byla majitelkou paní Johana Františka Račínová z Lažan. Tehdy k Loutkovu náležely i Arneštovice, Radějov a Lesná a při sčítání dne 6. dubna 1651 bylo sečteno 362 osob. Ves i tvrz podlehla ničivému požáru v roce 1730 a ze zbytků byla postavena vinopalna.

Hořepník měl po Žampachovi ještě několik majitelů. Ottův slovník naučný uvádí, že roku 1548 jej koupil Jindřich Kekule ze Stradonic. Jeho synové prodali celé zboží Štěpánovi Španovskému z Lisova, dále byl Humprecht z Račína roku 1639. Pak roku 1669 koupil Hořepník Maxmilián z Martinic, v jehož rodině byl v držení do roku 1757. Josef z Martinic jej prodal francouzské kongregaci. Ta roku 1777 byla spojena s Vlašským špitálem a po jeho zrušení připadl Hořepník s Loutkovem pražské všeobecné nemocnici. Správa nemocnice prodala celé hořepnické zboží rytíři Václavu Bechyňovi z Lažan. Pak následovali majitelé Josef Erben / 1804 /, dále Antonín rytíř Petz / 1807 /, Ignác Loffelmann, Antonín Rombald a konečně J. Pistorius

V popisu českobudějovické diecéze z roku 1862 se o Hořepníku uvádí: “ Hořepník, město se zámkem a předměstím Úlehle, 126 domů, 825 katolíků, 144 izraelitů, kostel Nejsvětější Trojice s farou. Patronem kostela a fary je statkář Josef Pistorius. Od rodiny Pistoriusů koupil zdejší velkostatek Ladislav Horák, který byl nájemcem statku ve Březině a v majetku rodiny Horáků je velkostatek dodnes.

Hořepník má za sebou opravdu bohatou historii. V Dalimilově kronice v 97. kapitole o českém králi Václavovi si v souvislosti s rokem 1304 můžeme přečíst tyto verše:

Římský král čas ale neztrácí, k Hoře Kutné táhnou vojáci, Jindřich Lipský a Jan ze Stráže, zbavi se však oné pakáže. Ač má hrstku lidí, Dětoch z Hořepníka na Šváby se vrhne, až krev kolem stříká a když shromáždí se všechna česká vojska, Švábům v úprku je každá cesta ouzká.

Připomeňme si, že Dětoch z Třebelovic se roku 1299 dohodl s králem Václavem II o koupi Konipasu, hradu, který stál u nynějšího zámku ve Březině – byl vlastně jeho předchůdcem. K hradu tehdy příslušelo půl města Hořepníka a vsi Přáslavice, Lesná, Březina a Kyjov a zaniklé vsi Opatovice a Smolín. Byl tedy bojovný Dětoch také Hořepňák.

Dne 7. 9. 1848 bylo zrušeno poddanství. Zanikly všechny zákony, které se k tomuto poměru vztahovaly a na místo vrchnostenského úřadu, rychtáře a konšelů staré doby nastoupila městská samospráva v čele se starostou a sborem obecních výborů. Připomeňme si jména starostů, kteří se od roku 1850 o nerušený chod a rozkvět našeho městečka starali:

Po ukončení války se vlivem nové ideologie stal z obecního úřadu Místní národní výbor a z pana starosty předseda MNV. Během této doby Hořepník přišel o statut města a stal se střediskovou obcí. Po roce 1989 se tehdejší předseda MNV Jar. Svoboda stal starostou, bohužel titul města se nevrátil.

Mir. Bezděk kronikář obce.

DRŽITELÉ HRADU KONIPAS

1252 - Bedřich z Hořepníka (majitel prvotního vladyckého statku).

Nejstarší písemná zmínka (REGESTA BOHEMIAE ET MORAVIAE)

- Sezema z Hořepníka (ten daroval Hořepník svému synovci)

1299 - Dětoch z Třebelovic (zemřel po r. 1324)

1334 - Oldřich z Hradce (Vítkovci)

1354 - Oldřich (syn Oldřicha z Hradce)

1361 - Jeník z Mezimostí (další potomci se psali Konipasové a Krčmové z Konipasu)

1411 - Petr z Konipasu

1419 - Janek z Chotěmic (husitské války)

- Heřman z Landštejna

- Mikuláš z Landštejna

- Jan z Kralevic (od r. 1431 i majitel Loutkova – od té doby měl Hořepník jednoho pána)

1451 - Marta z Březí (jeho vdova – zapsala všechny statky svému synovi)

- Jan Sádlo ze Smilkova

1464 - (odkázání statků příbuzným Jana Sádla ze Smilkova)

1465 - Petr Beřkovec z Ostroměře (získal Hořepník s Kamenem)

DRŽITELÉ HOŘEPNÍKA (souběžně s držiteli Konipasu a Loutkova)

1360 - Bušek

1388 - Hynek (bratři Tluksové z Božejova - z rodu Dětochova)

1403 - Přibík

DRŽITELÉ TVRZE LOUTKOV

1316 - Oto z Loutkova

1383 - Jeník z Mezimostí

1419 - Jan z Loutkova

- Marta rodem z Březí (jeho vdova)

1431 - Jan z Kralovic (stal se majitelem Loutkova i Konipasu - od té doby měl Hořepník jednoho pánu)

1479 - Jan z Vojslavic

- Alžběta z Vojslavic

- Mikuláš z Leskovce

1534 - Hynek Žampach z Potštejna

1544 - Žofka (jeho sestra, provdaná za Bedřicha Černického z Kácova)

1548 - Jindřich Kekule ze Stradonic

- Václav a Adam (jeho synové)

1578 - Štěpán Španovský z Lisova

- Jáchym a Kryštof (jeho synové, Jáchym zemřel r. 1639 )

1639 - Humprecht Račín z Račína a na Hrádku

- Johana Františka Račínová (rozená Bechyňová z Lažan, jeho druhá žena)

1669 - hrabě Maxmilián Valentin z Martinic

1677 - Jaroslav Bernard (jeho syn)

1685 - Maxmilián Quidobald

1733 - Josef hrabě z Martinic

1757 - v držení Francouzské kongregace u sv.Ludvíka v Praze

- v držení Pražské všeobecné nemocnice

(za vlády Josefa II, spravovány pomocí státní administrace do r. 1791)

1791 - Václav rytíř Bechyně z Lažan

1803 - Josef Erben (držitel Hořepníka do r. 1807)

1807 - Antonín rytíř z Petzů (držitel Hořepníka do r. 1813)

1813 - Ignác a Karel Loffelmannové (držitelé Hořepníka do r. 1820)

1820 - Antonín Rombald (držitel Hořepníka do r. 1836)

- Josef Pistorius (poslední držitel statku Hořepník - Loutkov)

ČASOVÁ PŘÍMKA HOŘEPNÍKA

1252 - První zmínka o držení hradu Konipas (poblíž zámku Březina) panem Bedřichem z Hořepníka.

1299 - Vykoupení hradu Konipas panem Dětochem z Třebelovic (podle jiných pramenů z Třebelic ), od krále Václava II. (k hradu příslušelo půl městečka Hořepníka a vsi Přáslavice, Lesná, Březina , Kyjov a zaniklé vsi Opatovice a Smolín). Dětoch vymohl na králi Václavu II., že “lidé jeho, zbožím nejsou povinni žádnými královskými službami, mimo zemské berně a že nepodléhají krajským soudům, nýbrž přímo královskému právu v Praze.

1311 - Král Jan Lucemburský potvrdil smlouvu krále Václava II. s Dětochem.

1334 - Panství s Konipasem převzal Oldřich z Hradce (Vítkovec). Toto potvrdil král Jan Lucemburský.

1354 - Panství převzal jeho syn Oldřich.

1360-1 - Panství prodáno Jeníku z Mezimostí.

1411 - Prodej hradu s částí městečka panem Petrem z Konipasu.

1419 - Nový majitel Konipasu Janek z Chotěmic.

V období husitských válek zde byli majitelé Mikuláš z Landštejna a Jan z Kralovic (purkrabí Pražského hradu ). Jan z Kralevic koupil také Loutkov a tím měl Hořepník jednoho pána.

1451 - Vdova Janova, Marta z Březí, zapsala statky svému synovi , Janu Sádlovi ze Smilkova.

1464 - Tento je však odkázal několika příbuzným.

1465 - Při jejich dělení obdržel Petr Beřkovec z Ostroměře Hořepník s Kamenem. Od té doby patřil Hořepník k hradu Kámen až do sklonku 15. století.

1491 - Listina krále Vladislava Jagellonského, kterou povoluje dva výroční trhy (ve čtvrtek, po svátku Narození Panny Marie a na sv.Jiří ). Jasně se již hovoří o purkmistru a konšelích v Hořepníku.

1540 - Byly propůjčeny výsady Hynkem Žampachem z Potštejna a na Loutkově – svobodné kšaftování, které bylo širší než jinde. Viz samostatná kapitola “Boj městské správy s vrchností (1577 – 1679).

1548 - (26. června) potvrdil nový pán Jindřich Kekule ze Stradonic velké privilegium města Hořepníku a vládl skoro 30 let.

1577 - Více než 90-letý nepřátelský poměr vrchnosti k poddaným (od držení Václava Kekuleho, syna Jindřicha).

1578 - Nový držitel Hořepníka a Loutkova Štěpán Španovský z Lisova.

1598 - Smlouva mezi Hořepnickými a jejich vrchností (přivodila částečný klid).

1639 - Zemřel Jáchym Španovský.

- Statek prodán Humprechtovi Račínovi z Račína. Ten o něj přišel pro dluhy.

1669 - Hořepník nabyl Maxmilián Valentin hrabě z Martinic.

1670 - Privilegium přineslo městečku určité úlevy a svobody.

1677 - Zemřel Maxmilián Valentin hrabě z Martinic.

- Z téhož rodu nastoupil jeho syn Jaroslav Bernard.

1679 - Privilegiem Jaroslava Bernarda skončil téměř stoletý boj Hořepnických s vrchností.

1685 - Zemřel Jaroslav Bernard.

- Maxmilián Quidobald (za jeho držení, při požáru Loutkova byla postižena i tvrz, která tímto zanikla).

1733 - Zemřel Maxmilián Quidobald.

- Novým držitelem se stal Josef hrabě z Martinic.

1757 - Tento prodal statek Francouzské kongregaci u sv. Ludvíka v Praze.

1777 - Tato byla spojena s kongregací Vlašského špitálu.

- Po zrušení této instituce, byly Hořepník a Loutkov, za Josefa II., přiřčeny Pražské všeobecné nemocnici a spravovány pomocí státní administrace do r. 1791.

1790 - až do r. 1805 probíhalo vleklé jednání Hořepnických s krajským úřadem v Táboře o zřízení tzv. josefinského regulovaného magistrátu.

1791 - 6. června byla městu ponechána soudní pravomoc svobodná a nezávislá.

- Václav rytíř Bechyně z Lažan popustil Hořepníku právo ochranného města. Bechyně a pozdější držitelé bydleli v Hořepníku v panském domě.

1800 - Městský představenský úřad v Hořepníku, nastoupivší místo starého magistrátu, podržel si dříve prováděný policejní dohled, vedení pozemkových a konskripčních (soupisných) knih se šlechtickým rychtářským úřadem a s krajskou úřední korespondencí a pak právo půjčování živností (řemesel), což vykonával dále a nerušeně, prakticky až do roku 1850.

1803 - Držitel Hořepníka Josef Erben (do r. 1807).

1807 - Držitel Hořepníka Antonín rytíř z Petzů (do r. 1813).

1813 - Držitelé Hořepníka Ignác a Karel Loffelmannové (do r. 1820).

1820 - Držitel Hořepníka Antonín Rombald (do r. 1836).

- Posledním držitelem statku Hořepník – Loutkov byl Josef Pistorius.

1828 - Poslední odvolání vrchnosti na uplatňování nároku na vykonávání soudní pravomoci nad městem v záležitosti těžkých policejních přestupků a po dohodě s městským představenským úřadem byla vrchnost odmítnuta.

1835 - Soudní pravomoc nad těžkými přestupky stále prováděna úředníky pelhřimovského magistrátu.

1837 - Soudní pravomoc přidělena městskému soudu v Hořepníku.

1840 - (19. srpna) přísaha aktuára (dřívější úřednická hodnost) pro vyšetřování těžkých policejních přestupků na radnici v Hořepníku.

1848 - Zrušeno poddanství a všechny předchozí zákony, které se na tento poměr vztahovaly. Zanikl i pojem “ochranného” města.

1850 - Nastoupila městská samospráva v čele se starostou a sborem obecních výborů. Nejvyšším orgánem se stalo obecní zastupitelstvo.

1892 - (29. února) velký požár, jemuž padlo za oběť 17 domů.

1899 - Pondělí po posvícení – další velký požár na náměstí - shořelo 6 domů.

1911 - (16. května) Hořepník postihla velká povodeň, která zatopila 12 domů a jedna osoba zahynula. Byl zcela zničen most přes řeku.

1912 - Postaven nový železobetonový most podle návrhu ing. Bechyně. Je první svého druhu a pod mezinárodní ochranou. Stavbu provedla firma Dr. Ing. K. Skorkovský Praha, Královské Vinohrady.

1914 - 1. světová válka. Z Hořepníka narukovalo v roce 1914 a 1915 - 125 mužů. Zřízen lazaret pro raněné vojáky. Zotavovali se zde většinou Slováci a Maďaři.

1917 - Pro vojenskou výrobu byly zrekvírovány zvony v Hořepníku, cínové píšťaly od varhan a po domácnostech provedena rekvizice mosazných věcí.

1918 - Byly zabaveny měděné dráty hromosvodů na škole, faře, kostele, zámku a poště. V té době bylo ve válce přes 150 mužů a 20 osmnáctiletých hochů. O prázdninách r. 1918 hostil Hořepník padesát českých dětí z Vídně, kde se vedlo českým lidem nejhůře.

- Na sv. Václava sloužil zdejší farář František Šulc slavnou mši svatou a při ní byla poprvé veřejně zazpívána píseň “Kde domov můj”, jako budoucí hymna.

- (28. října) zpráva o kapitulaci Rakouska – Uherska.

- (29. října) oficiální oslava osvobození na popud tělocvičné jednoty Sokol. Na místní poštovní úřad došel telegraficky první zákon Československé republiky.

- (8. listopadu) v den bitvy na Bílé hoře opět velká manifestace hořepnických občanů. Na veliké hranici za městem (směrem k Bořeticům) byly páleny symboly poroby našeho národa – obrazy císaře, rakouské prapory, medaile a vyznamenání. Ve válce padlo 27 hořepnických mužů.

1919 - (13. dubna) zasadila školní mládež za účasti zastupitelstva v Zakostelské ulici u domu p. Šmejkala “Lípy svobody”.

- Založení nových politických stran. Nejsilnější byla Živnostenská strana středostavovská, dále Národně sociální strana, Republikánská strana československého venkova (agrární) a Lidová strana.
Zastupitelstvo tvořil starosta obce, 5 členů rady a 12 členů zastupitelstva.

1928 - (2.prosince) byly poprvé konány volby do okresního zastupitelstva v Pelhřimově a do zemského zastupitelstva. Hořepník neměl v těchto politických uskupeních žádného zástupce.