Historie

Znakem obce je – stříbrná věž mezi dvěma liliemi v modrém poli. Hořepník tento znak získal v 15 století. V této době byla naše obec již městem.

Založeno bylo jako ves při cestě podle říčky Trnávky na zeleném drnu a vykáceném lese s obdélným tržištěm a kostelem v románském slohu uprostřed...

Přesná doba ani jméno zakladatele nemohou být spolehlivě zjištěny, ale první písemná zmínka ( Regesta Bohemiae et Moraviae ) uvádí k roku 1252 Bedřicha z Hořepníka jako majitele prvotního vladyckého statku. Předpokládáme, že Bedřich nebo jeho předchůdce byl zakladatelem původní osady. Toto je první písemná zmínka o obci. 

Počátky vlastní městské správy, i když skromné, se datují od roku 1299. Městečko, rozdělené na dva díly, bylo ještě stále závislé na držitelích zboží, a tak se městská samospráva vyvíjela pomalu. První zmínka o kmetech v městské správě je z roku 1383. Skromné svobody a městský znak – znamení Jana z Kralovic získal Hořepník až v 15.století. Listina krále Vladislava Jagellonského z roku 1491 povoluje konání dvou výročních trhů – na čtvrtek po svátku Narození Panny Marie a na svatého Jiří již jasně hovoří o purkmistru a konšelích v Hořepníku.

Pravého lesku v městské správě dosáhl Hořepník zřejmě až roku 1540 kdy mu – včetně Oulehle – byly propůjčeny znamenité výsady panem Hynkem Žampachem z Potštejna a na Loutkově. Již jen právo Hořepnických na svobodné kšaftování bylo širší než jinde.

Žampach si také neponechával odúmrť ani pro případ, kdy nebyl dědic. Statek tak odumřelý připadl hořepnické obci a záduší. Udělil výsadu, že měšťané nebudou povinni vrchnostem půjčovat peníze obecní ani zádušní. Další výsadou bylo právo volného stěhování. To byla veliká výhoda, neboť umožnila poddanému člověku nabýt dokonce i svobody, pokud získal přijetí v některém královském městě. Žampach zavázal i budoucí držitele k dodržovat uvedené výsady.

Dokladem vyvíjející se městské správy je nejstarší městská kniha hořepnická z roku 1541, uložená ve Státním ústředním archivu v Praze – odd. IV. Tato kniha obsahuje i četné prameny o boji městské správy s vrchností v letech 1577 až 1679. Výsledek tohoto nerovného i když statečného boje znamenal omezení pravomoci městské správy.

Pamětní kniha hrdě uvádí, že město Hořepník mělo od roku 1540 do roku 1800 svůj vlastní magistrát. Tato kniha založená panem Hynkem Žampachem a mimořádně vyzdobená na titulní straně znakem pana Žampacha a na další straně ukřižováním Krista obsahuje překrásnou kresbu anděla spravedlnosti s mečem v pravé ruce a v levé třímající váhy, na nichž se zvažují činy božské a ďábelské. Tento výjev je doplněn posledním naučením pana Žampacha současným i budoucím konšelům a všem, kteří budou vystaveni pokušení z moci: “ Člověče, pravdu s křivdů rozvaž a pomni, že i ty souzen budeš.”

Součástí Hořepníka byla kdysi samostatná ves a statek Loutkov, o kterých se poprvé dovídáme prostřednictvím predikátu Oty z Loutkova z roku 1316. Statek měl několik majitelů a největšího rozkvětu dosáhl kolem roku 1650, kdy byla majitelkou paní Johana Františka Račínová z Lažan. Tehdy k Loutkovu náležely i Arneštovice, Radějov a Lesná a při sčítání dne 6. dubna 1651 bylo sečteno 362 osob. Ves i tvrz podlehla ničivému požáru v roce 1730 a ze zbytků byla postavena vinopalna.

Hořepník měl po Žampachovi ještě několik majitelů. Ottův slovník naučný uvádí, že roku 1548 jej koupil Jindřich Kekule ze Stradonic. Jeho synové prodali celé zboží Štěpánovi Španovskému z Lisova, dále byl Humprecht z Račína roku 1639. Pak roku 1669 koupil Hořepník Maxmilián z Martinic, v jehož rodině byl v držení do roku 1757. Josef z Martinic jej prodal francouzské kongregaci. Ta roku 1777 byla spojena s Vlašským špitálem a po jeho zrušení připadl Hořepník s Loutkovem pražské všeobecné nemocnici. Správa nemocnice prodala celé hořepnické zboží rytíři Václavu Bechyňovi z Lažan. Pak následovali majitelé Josef Erben (1804), dále Antonín rytíř Petz (1807), Ignác Loffelmann, Antonín Rombald a konečně J. Pistorius.

V popisu českobudějovické diecéze z roku 1862 se o Hořepníku uvádí: “ Hořepník, město se zámkem a předměstím Úlehle, 126 domů, 825 katolíků, 144 izraelitů, kostel Nejsvětější Trojice s farou. Patronem kostela a fary je statkář Josef Pistorius. Od rodiny Pistoriusů koupil zdejší velkostatek Ladislav Horák, který byl nájemcem statku ve Březině a v majetku rodiny Horáků je velkostatek dodnes.

Hořepník má za sebou opravdu bohatou historii. V Dalimilově kronice v 97. kapitole o českém králi Václavovi si v souvislosti s rokem 1304 můžeme přečíst tyto verše:

Římský král čas ale neztrácí, k Hoře Kutné táhnou vojáci, Jindřich Lipský a Jan ze Stráže, zbavi se však oné pakáže. Ač má hrstku lidí, Dětoch z Hořepníka na Šváby se vrhne, až krev kolem stříká a když shromáždí se všechna česká vojska, Švábům v úprku je každá cesta ouzká.

Připomeňme si, že Dětoch z Třebelovic se roku 1299 dohodl s králem Václavem II o koupi Konipasu, hradu, který stál u nynějšího zámku ve Březině – byl vlastně jeho předchůdcem. K hradu tehdy příslušelo půl města Hořepníka a vsi Přáslavice, Lesná, Březina a Kyjov a zaniklé vsi Opatovice a Smolín. Byl tedy bojovný Dětoch také Hořepňák.

Dne 7. 9. 1848 bylo zrušeno poddanství. Zanikly všechny zákony, které se k tomuto poměru vztahovaly a na místo vrchnostenského úřadu, rychtáře a konšelů staré doby nastoupila městská samospráva v čele se starostou a sborem obecních výborů.

Připomeňme si jména starostů, kteří se od roku 1850 o nerušený chod a rozkvět našeho městečka starali:

Po ukončení války se vlivem nové ideologie stal z obecního úřadu Místní národní výbor (MNV) a z pana starosty předseda MNV. Během této doby Hořepník přišel o statut města a stal se střediskovou obcí.

Od roku 1945 předsedové MNV

1945 - květen-červenec          Karel KOHOUT                    učitel

1945 – červenec-říjen             Rudolf KUDRNA                  četnický stráž. v.v.

1945 říjen- 1946                     Arnošt MARTIN                    zahradník

1946 – 1948                           Karel FRIDRYCHOVSKÝ     obchodník

1948 – 1951                           Ludvík KUDRNA                   krejčí

1951 – 1953                           Josef ŽEJDLÍK                     mistr pletárny

1953 – 1960                           Karel DLOUHÝ                     rolník

1960 – 1973                           Karel ČERVENKA                technik

1973 – 1976                           František SOCHOR              holič

1976 – 1981                           Zdeněk STEJSKAL              učitel

1981 – 1986                           Antonín KRATOCHVÍL         dělník

1986 – 1990                           Jaroslav SVOBODA             autoopravář

Po roce 1989 se předseda MNV stal zase starostou.

1990 – 1998                           Jaroslav SVOBODA             autoopravář

1998 – 2002                           Josef HRUŠKA                     důchodce

2002 – 2006                           Aleš PETRÁK                       učitel

2006 –                                    Vladimír KOTÝNEK             elektromechanik

 

Tajemníci obce a MNV

1919 – 1940               Lubomír PŘÁDNÝ

1940 – 1945               František POSPÍCHAL                    

1945 – říjen 1945       Leopold HAVLÍK                              

1945 – 1951               František HAVEL                             

1951 – 1953                Marie DUFKOVÁ                                 

1953 – 1957               Jaroslav ŠULC                                 

1957 – 1960               Ladislav DLOUHÝ

1960 – 1973               František SOCHOR

1973 – 1981               Antonín KRATOCHVÍL

1981 – 1986               Jaroslav SVOBODA

1986 – 1990               Karel STANĚK

 Od roku 1990 se volí místostarostové.

1990 – 1994               František JELÍNEK

1994 – 1998               Alois DALÍK

1998 – 2002               Mgr. Aleš PETRÁK

2002 – 2006               Vladimír KOTÝNEK

2006 – 2010                Milan HUPKA

2010 – 2018                Lenka LACINOVÁ

2018 – 2022                Jana SIMANDLOVÁ

2022 –                         Hana SVOBODOVÁ

 

Mir. Bezděk kronikář obce.

Držitelé hradu Konipas

1252 Bedřich z Hořepníka (majitel prvotního vladyckého statku), nejstarší písemná zmínka (Regesta bohemiae et moraviae), Sezema z Hořepníka (ten daroval Hořepník svému synovci)

1299 Dětoch z Třebelovic (zemřel po r. 1324)

1334 Oldřich z Hradce (Vítkovci)

1354 Oldřich (syn Oldřicha z Hradce)

1361 Jeník z Mezimostí (další potomci se psali Konipasové a Krčmové z Konipasu)

1411 Petr z Konipasu

1419 Janek z Chotěmic (husitské války), Heřman z Landštejna, Mikuláš z Landštejna, Jan z Kralevic (od r. 1431 i majitel Loutkova – od té doby měl Hořepník jednoho pána)

1451 Marta z Březí (jeho vdova – zapsala všechny statky svému synovi), Jan Sádlo ze Smilkova

1464 (odkázání statků příbuzným Jana Sádla ze Smilkova)

1465 Petr Beřkovec z Ostroměře (získal Hořepník s Kamenem)

Držitelé Hořepníka (souběžně s držiteli Konipasu a Loutkova)

1360 Bušek

1388 Hynek (bratři Tluksové z Božejova - z rodu Dětochova)

1403 Přibík

Držitelé tvrze Loutkov

1316 Oto z Loutkova

1383 Jeník z Mezimostí

1419 Jan z Loutkova, Marta rodem z Březí (jeho vdova)

1431 Jan z Kralovic (stal se majitelem Loutkova i Konipasu - od té doby měl Hořepník jednoho pánu)

1479 Jan z Vojslavic, Alžběta z Vojslavic, Mikuláš z Leskovce

1534 Hynek Žampach z Potštejna

1544 Žofka (jeho sestra, provdaná za Bedřicha Černického z Kácova)

1548 Jindřich Kekule ze Stradonic, Václav a Adam (jeho synové)

1578 Štěpán Španovský z Lisova, Jáchym a Kryštof (jeho synové, Jáchym zemřel r. 1639 )

1639 Humprecht Račín z Račína a na Hrádku, Johana Františka Račínová (rozená Bechyňová z Lažan, jeho druhá žena)

1669 hrabě Maxmilián Valentin z Martinic

1677 Jaroslav Bernard (jeho syn)

1685 Maxmilián Quidobald

1733 Josef hrabě z Martinic

1757 v držení Francouzské kongregace u sv. Ludvíka v Praze, v držení Pražské všeobecné nemocnice (za vlády Josefa II, spravovány pomocí státní administrace do r. 1791)

1791 Václav rytíř Bechyně z Lažan

1803 Josef Erben (držitel Hořepníka do r. 1807)

1807 Antonín rytíř z Petzů (držitel Hořepníka do r. 1813)

1813 Ignác a Karel Loffelmannové (držitelé Hořepníka do r. 1820)

1820 Antonín Rombald (držitel Hořepníka do r. 1836), Josef Pistorius (poslední držitel statku Hořepník - Loutkov)

Časová přímka Hořepníka

1252 První zmínka o držení hradu Konipas (poblíž zámku Březina) panem Bedřichem z Hořepníka.

1299 Vykoupení hradu Konipas panem Dětochem z Třebelovic (podle jiných pramenů z Třebelic ), od krále Václava II. (k hradu příslušelo půl městečka Hořepníka a vsi Přáslavice, Lesná, Březina , Kyjov a zaniklé vsi Opatovice a Smolín). Dětoch vymohl na králi Václavu II., že “lidé jeho, zbožím nejsou povinni žádnými královskými službami, mimo zemské berně a že nepodléhají krajským soudům, nýbrž přímo královskému právu v Praze.

1311 Král Jan Lucemburský potvrdil smlouvu krále Václava II. s Dětochem.

1334 Panství s Konipasem převzal Oldřich z Hradce (Vítkovec). Toto potvrdil král Jan Lucemburský.

1354 Panství převzal jeho syn Oldřich.

1360 - 1 Panství prodáno Jeníku z Mezimostí.

1411 Prodej hradu s částí městečka panem Petrem z Konipasu.

1419 Nový majitel Konipasu Janek z Chotěmic.

V období husitských válek zde byli majitelé Mikuláš z Landštejna a Jan z Kralovic (purkrabí Pražského hradu ). Jan z Kralevic koupil také Loutkov a tím měl Hořepník jednoho pána.

1451 Vdova Janova, Marta z Březí, zapsala statky svému synovi , Janu Sádlovi ze Smilkova.

1464 Tento je však odkázal několika příbuzným.

1465 Při jejich dělení obdržel Petr Beřkovec z Ostroměře Hořepník s Kamenem. Od té doby patřil Hořepník k hradu Kámen až do sklonku 15. století.

1491 Listina krále Vladislava Jagellonského, kterou povoluje dva výroční trhy (ve čtvrtek, po svátku Narození Panny Marie a na sv.Jiří ). Jasně se již hovoří o purkmistru a konšelích v Hořepníku.

1540 Byly propůjčeny výsady Hynkem Žampachem z Potštejna a na Loutkově – svobodné kšaftování, které bylo širší než jinde. Viz samostatná kapitola “Boj městské správy s vrchností (1577 – 1679).

1548 (26. června) potvrdil nový pán Jindřich Kekule ze Stradonic velké privilegium města Hořepníku a vládl skoro 30 let.

1577 Více než 90-letý nepřátelský poměr vrchnosti k poddaným (od držení Václava Kekuleho, syna Jindřicha).

1578 Nový držitel Hořepníka a Loutkova Štěpán Španovský z Lisova.

1598 Smlouva mezi Hořepnickými a jejich vrchností (přivodila částečný klid).

1639 Zemřel Jáchym Španovský. Statek prodán Humprechtovi Račínovi z Račína. Ten o něj přišel pro dluhy.

1669 Hořepník nabyl Maxmilián Valentin hrabě z Martinic.

1670 Privilegium přineslo městečku určité úlevy a svobody.

1677 Zemřel Maxmilián Valentin hrabě z Martinic. Z téhož rodu nastoupil jeho syn Jaroslav Bernard.

1679 Privilegiem Jaroslava Bernarda skončil téměř stoletý boj Hořepnických s vrchností.

1685 Zemřel Jaroslav Bernard. Maxmilián Quidobald (za jeho držení, při požáru Loutkova byla postižena i tvrz, která tímto zanikla).

1733 Zemřel Maxmilián Quidobald. Novým držitelem se stal Josef hrabě z Martinic.

1757 Tento prodal statek Francouzské kongregaci u sv. Ludvíka v Praze.

1777 Tato byla spojena s kongregací Vlašského špitálu. Po zrušení této instituce, byly Hořepník a Loutkov, za Josefa II., přiřčeny Pražské všeobecné nemocnici a spravovány pomocí státní administrace do r. 1791.

1790 až do r. 1805 probíhalo vleklé jednání Hořepnických s krajským úřadem v Táboře o zřízení tzv. josefinského regulovaného magistrátu.

1791 6. června byla městu ponechána soudní pravomoc svobodná a nezávislá. Václav rytíř Bechyně z Lažan popustil Hořepníku právo ochranného města. Bechyně a pozdější držitelé bydleli v Hořepníku v panském domě.

1800 Městský představenský úřad v Hořepníku, nastoupivší místo starého magistrátu, podržel si dříve prováděný policejní dohled, vedení pozemkových a konskripčních (soupisných) knih se šlechtickým rychtářským úřadem a s krajskou úřední korespondencí a pak právo půjčování živností (řemesel), což vykonával dále a nerušeně, prakticky až do roku 1850.

1803 Držitel Hořepníka Josef Erben (do r. 1807).

1807 Držitel Hořepníka Antonín rytíř z Petzů (do r. 1813).

1813 Držitelé Hořepníka Ignác a Karel Loffelmannové (do r. 1820).

1820 Držitel Hořepníka Antonín Rombald (do r. 1836). Posledním držitelem statku Hořepník – Loutkov byl Josef Pistorius.

1828 Poslední odvolání vrchnosti na uplatňování nároku na vykonávání soudní pravomoci nad městem v záležitosti těžkých policejních přestupků a po dohodě s městským představenským úřadem byla vrchnost odmítnuta.

1835 Soudní pravomoc nad těžkými přestupky stále prováděna úředníky pelhřimovského magistrátu.

1837 Soudní pravomoc přidělena městskému soudu v Hořepníku.

1840 (19. srpna) přísaha aktuára (dřívější úřednická hodnost) pro vyšetřování těžkých policejních přestupků na radnici v Hořepníku.

1848 Zrušeno poddanství a všechny předchozí zákony, které se na tento poměr vztahovaly. Zanikl i pojem “ochranného” města.

1850 Nastoupila městská samospráva v čele se starostou a sborem obecních výborů. Nejvyšším orgánem se stalo obecní zastupitelstvo.

1892 (29. února) velký požár, jemuž padlo za oběť 17 domů.

1899 Pondělí po posvícení – další velký požár na náměstí - shořelo 6 domů.

1911 (16. května) Hořepník postihla velká povodeň, která zatopila 12 domů a jedna osoba zahynula. Byl zcela zničen most přes řeku.

1912 Postaven nový železobetonový most podle návrhu ing. Bechyně. Je první svého druhu a pod mezinárodní ochranou. Stavbu provedla firma Dr. Ing. K. Skorkovský Praha, Královské Vinohrady.

1914 1. světová válka. Z Hořepníka narukovalo v roce 1914 a 1915 - 125 mužů. Zřízen lazaret pro raněné vojáky. Zotavovali se zde většinou Slováci a Maďaři.

1917 Pro vojenskou výrobu byly zrekvírovány zvony v Hořepníku, cínové píšťaly od varhan a po domácnostech provedena rekvizice mosazných věcí.

1918 Byly zabaveny měděné dráty hromosvodů na škole, faře, kostele, zámku a poště. V té době bylo ve válce přes 150 mužů a 20 osmnáctiletých hochů. O prázdninách r. 1918 hostil Hořepník padesát českých dětí z Vídně, kde se vedlo českým lidem nejhůře.

• Na sv. Václava sloužil zdejší farář František Šulc slavnou mši svatou a při ní byla poprvé veřejně zazpívána píseň “Kde domov můj”, jako budoucí hymna.
• 28. října zpráva o kapitulaci Rakouska – Uherska.
• 29. října oficiální oslava osvobození na popud tělocvičné jednoty Sokol. Na místní poštovní úřad došel telegraficky první zákon Československé republiky.
• 8. listopadu v den bitvy na Bílé hoře opět velká manifestace hořepnických občanů. Na veliké hranici za městem (směrem k Bořeticům) byly páleny symboly poroby našeho národa – obrazy císaře, rakouské prapory, medaile a vyznamenání. Ve válce padlo 27 hořepnických mužů.

1919 (13. dubna) zasadila školní mládež za účasti zastupitelstva v Zakostelské ulici u domu p. Šmejkala “Lípy svobody”.

• Založení nových politických stran. Nejsilnější byla Živnostenská strana středostavovská, dále Národně sociální strana, Republikánská strana československého venkova (agrární) a Lidová strana.
• Zastupitelstvo tvořil starosta obce, 5 členů rady a 12 členů zastupitelstva.

1928 (2.prosince) byly poprvé konány volby do okresního zastupitelstva v Pelhřimově a do zemského zastupitelstva. Hořepník neměl v těchto politických uskupeních žádného zástupce.